Stanoví-li ZDPH výslovně lhůty, v nichž daňový subjekt může uplatnit nárok na odpočet DPH, pak je vyloučeno posuzovat tyto lhůty podle ZSDP. ZDPH nepředpokládá možnost prodloužení lhůty v důsledku přerušujících úkonů tak, jak upravuje § 47 odst. 2 ZSDP.
Stěžovatel v dodatečném daňovém přiznání uplatnil nárok na odpočet DPH. Správce daně konstatoval, že tímto způsobem stěžovatel požaduje uplatnit odpočet daně po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být dle ZDPH nárok nejdříve uplatněn. Uvedený závěr stěžovatel nerozporoval, nicméně dle jeho názoru lhůta pro uplatnění odpočtu měla být počítána dle § 47 odst. 1 ZSDP, a z důvodu úkonu jí přerušující (zahájení daňové kontroly), byl názoru, že nárok na odpočet prostřednictvím dodatečného přiznání byl uplatněn ve lhůtě pro vyměření daně dle odst. 2 dle § 47 ZSDP.
NSS uvedl, že povinnost správce daně vyplývající z § 16 odst. 8 ZSDP (přihlédnout ke všem okolnostem zjištěným při kontrole) nelze vykládat tak, že správce daně sám posoudí, zda by nárok na odpočet mohl daňovému subjektu vzniknout a pak tento nárok sám přizná bez ohledu na projevenou vůli daňového subjektu. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že je právem daňového subjektu, zda nárok na odpočet uplatní či nikoliv.
Ohledně vztahu mezi ZSDP a ZDPH NSS připomenul, že norma speciální má přednost před normou generální (lex specialis derogat generali). Pokud tedy zvláštní zákon, zde ZDPH, upravuje některé procesní otázky odlišně od ZSDP, je třeba vycházet ze ZDPH, jako zákona speciálního, pokud vztah těchto zákonů v rozhodné otázce není výslovně upraven jinak.
ZDPH oproti ZSDP výslovně upravuje podávání daňových přiznání (§ 101), a to včetně podávání dodatečných daňových přiznání (§ 103). Je pravdou, že ZDPH v § 103 odst. 2 obsahuje odkaz na zvláštní zákon, jímž míní ZSDP, při stanovení lhůty k podání dodatečného daňového přiznání, ovšem pouze pro případ snížení daňové povinnosti souhrnem oprav. Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně, jsou pak obsaženy samostatně v § 73 ZDPH. Stanoví-li ZDPH výslovně lhůty, v nichž daňový subjekt může uplatnit nárok na odpočet (§ 73 odst. 11), pak je vyloučeno posuzovat tyto lhůty podle ZSDP.
3 Afs 243/2015 – 28
Provozovatel distribuční soustavy zjistil v červenci 2009 chybu v měření spotřeby plynu, provedl dopočet spotřeby a vystavil odběrateli vrubopisy k dříve vystaveným daňovým dokladům. Jelikož odběratel nárok na úhradu dle dopočtu v celém rozsahu neuznal, neuplatnil nárok na odpočet daně uvedené na těchto vrubopisech. Provozovatel podal žalobu na zaplacení, které civilní soud vyhověl. Po vydání tohoto rozsudku v roce 2013 odběratel navrhl povolit obnovu řízení. Finanční úřad řízení o povolení obnovy řízení zastavil z důvodu uplynutí lhůty pro stanovení daně. Odběratel namítal, že po dobu rozhodování civilního soudu o pohledávce dodavatele došlo k stavení lhůty pro stanovení daně (§ 148 odst. 4 písm. b) DŘ).
Krajský soud žalobu odběratele zamítl, neboť v případě řízení o žádosti o obnovu řízení je rozhodná speciální lhůta pro opravu odpočtu daně (stávající § 74 odst. 2 ZDPH) vůči obecné lhůtě stanovené v DŘ (§ 148 DŘ). Tento závěr krajského soudu následně potvrdil i NSS.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 8/2011
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 9 Afs 58/2008 – 97, 7 Afs 1/2009 – 48, 7 Afs 54/2012 – 39
Zákonná úprava: §72 a §73 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH a § 148 odst. 4 písm. b) zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád
2 Afs 32/2009 – 53 / 3 Afs 243/2015 – 28