Správce daně při odepření nároku na odpočet DPH postupuje buď cestou neprokázání přijetí plnění od deklarovaného dodavatele, nebo cestou identifikace podvodného jednání zúčastněných osob, kdy obě cesty jsou vzájemně neslučitelné s ohledem na odlišné rozložení důkazního břemene při každé z nich.
Krajský soud zrušil rozhodnutí o odvolání z důvodu vzájemně neslučitelných závěrů – na jedné straně správce daně odepřel nárok na odpočet DPH z důvodu, že žalobce neprokázal přijetí plnění od deklarovaného dodavatele, na druhé straně však odepření nároku na odpočet dovodil z podvodného jednání žalobce. Správce daně v kasační stížnosti namítal, že primárním důvodem nepřiznání nároku na odpočet bylo neprokázání dodání zboží tvrzeným dodavatelem, což je zřejmé z kontextu zprávy o daňové kontrole.
NSS potvrdil rozsudek krajského soudu. Dle NSS správce daně ve zprávě o daňové kontrole skutečně „osciloval“ mezi vícero vzájemně si odporujícími skutkovými závěry. Správce daně na jedné straně dovozoval neprokázání přijetí plnění od deklarovaného dodavatele (žalobce byl pouze „mezičlánkem“ a skutečným pořizovatelem zboží byl odběratel žalobce), na druhé straně naznačil další, odlišnou verzi skutkové podstaty věci, dle které se žalobce po dohodě s deklarovaným dodavatelem účastnil podvodného jednání. NSS připomenul, že DŘ a judikatura SDEU a NSS předvídá pro každou z uvedených situací jiné pravidla pro rozložení důkazního břemene mezi správce daně a daňový subjekt. Neodstranil-li odvolací orgán ve svém rozhodnutí naznačené nedostatky a rozpory v argumentaci správce daně, resp. nevysvětlil-li, že by nemohly být samy o sobě považovány za vadu, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí o vyměření daně, způsobil tak nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 6 Afs 121/2019 – 34, 6 Afs 170/2016 – 30 / 6 Afs 252/2016 – 35 a 6 Afs 147/2016 – 28 / 9 Afs 194/2017 – 34
Zákonná úprava: § 72 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH a § 92 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád