Vlastník penzionu uzavřel smlouvu o nájmu rozestavěné nemovitosti, kterou pronajal jím ovládané společnosti za účelem dostavby penzionu. Společnost penzion dostavěla a na základě další nájemní smlouvy ho začala provozovat. Na dostavbě se podílel samotný vlastník penzionu, jakožto subdodavatel hlavního dodavatele, který však sám stavební práce neprováděl, ale pověřil jimi další subdodavatele, kterým za výkon jejich prací hradil dlužné částky v hotovosti. V uvedeném řetězci jeden z těchto dalších subdodavatelů neodvedl z jím poskytnutých prací DPH, kterou si vlastník penzionu odečetl na vstupu. Správce daně vyhodnotil uvedenou strukturu jako umělý řetězec, vytvořený pouze s cílem získání neoprávněného odpočtu DPH.
NSS kasační stížnost stěžovatele (vlastníka) zamítl. Dle soudu pokud stěžovatel sledoval vytvořením tohoto komplikovaného schématu určitý legitimní (právem aprobovaný) důvod, měl ho uvést. V předcházejícím řízení na toto téma pouze zmínil, že chtěl mít lepší kontrolu nad prováděním stavby. Toto vysvětlení však není důvěryhodné. Naopak postavit se do role zhotovitele a převzít (byť nepřímo) právní odpovědnost za provádění díla vůči sám sobě (jako vlastníku dotčené nemovitosti) je nejen komplikované, ale absurdní a v rozporu se zájmy vlastníka, resp. nájemce nemovitosti v pozici objednatele. Nelze se proto podivovat, že z takto uměle vytvořeného řetězce správce daně dovodil, že se stěžovatel vědomě účastnil podvodu na DPH. Není přitom rozhodné, zda všechny články řetězce svoje daňové povinnosti v rozhodné době plnily. Rozhodné je, že stěžovatel úmyslně vytvořil složitou strukturu subjektů a právních vztahů (tedy „umělý řetězec“), jež v konečném důsledku vedla k tomu, že subdodavatel neodvedl DPH. NSS tedy uzavřel, že stěžovatel věděl, popř. vědět mohl, že je zapojen do daňového podvodu a uvedenou právní úpravu svým jednáním obcházel.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Zákonná úprava: §2, §13 a §72 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH
4 Afs 175/2017 – 37