Směřuje-li nakládání s bytem bezprostředně k prvnímu převodu bytu či s ním souvisí, pak se nejedná o užívání, které má na mysli zákon o trojdani, a tedy podmínky osvobození od daně z převodu bytu nejsou dotčeny.
Osvobození lze přiznat i každému převodu spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce, pokud se jedná o první převod podílu, jehož obsahem je užívání konkrétní části stavby (např. konkrétního parkovacího místa v hromadné garáži), která dosud nebyla nikým jiným užívána.
Developerská společnost pořídila rozestavěný bytový dům (ve fázi rozestavěnosti, kdy bylo patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, převod nebyl registrován v KN), který dokončila, prohlášením vlastníka v něm vymezila jednotky a následně je započala převádět na základě kupních smluv do vlastnictví třetích osob. V rámci kupní smlouvy byl převeden byt a některé nebytové prostory (sklep, garáž). Poplatník byl názoru, že převod jednotek je osvobozen od daně z převodu nemovitostí. Správce daně neuznal osvobození, neboť prvním úplatným převodem stavby byl převod, jímž společnost pořídila rozestavěný bytový dům, tudíž převody bytových a nebytových jednotek již nemohou nést výhodu osvobození od daně. V případě převodu spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce – společných garážových stáních byl správce daně navíc názoru, že se také nejednalo o převod stavby, jenž nebyla dosud užívána, neboť v okamžiku, kdy začal některý ze spoluvlastníků užívat příslušné garážové státní, došlo tímto u následných převodů spoluvlastnických podílů k porušení podmínky, že stavba nebyla dosud užívána.
Dle NSS podmínku, že byt dosud nebyl užíván dle § 20 odst. 7 písm. b) zákona o trojdaní je nutno vztáhnout k datu právních účinků vkladu do katastru nemovitostí. Při výkladu podmínky tkvící v tom, že byt nebyl dosud užíván, je totiž nezbytné vyjít ze smyslu a účelu daně z převodu nemovitostí jako celku a zejména z konstrukce osvobození od daně. Neužívaný byt pro účely osvobození od daně z převodu nemovitostí ještě nemusí (a v zásadě ani nemůže) být zároveň bytem zcela netknutým (pak by se absurdně a v rozporu s účelem zákona o trojdani osvobození nemohlo vztahovat prakticky na žádnou stavbu či byt). Proto je nutno v intencích výše uvedených zásad definovat pojem „užívání“ ve smyslu zákona o trojdani. Vždy je tak třeba zkoumat především důvody nakládání s bytem. Směřuje-li toto nakládání bezprostředně k prvnímu převodu bytu či s ním souvisí, pak se nejedná o užívání, které má na mysli zákon o trojdani, a tedy podmínky osvobození od daně z převodu nemovitostí (konkrétně bytu) nejsou dotčeny. Takovéto nakládání s bytem prováděné ještě před oficiálním převodem totiž nikterak neodporuje účelu osvobození od daně z převodu nemovitostí, který byl vyložen výše.
Osvobození od daně z převodu nemovitostí podle § 20 odst. 7 zákona o trojdani se vztahuje i na dosud neužívané části stavby ve spoluvlastnictví, pokud lze ideální spoluvlastnický podíl promítnout do konkrétní části stavby (např. konkrétní garážové stání v hromadné garáži). Osvobození podle uvedeného ustanovení lze proto přiznat i každému převodu spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce, pokud se jedná o první převod podílu, jehož obsahem je užívání konkrétní části stavby (např. konkrétního parkovacího místa v hromadné garáži), která dosud nebyla nikým jiným užívána. neexistuje žádný racionální důvod, proč by měla být daňově osvobozena toliko první osoba, která začne užívat byt a k němu přináležející společné prostory před tím, než jsou ostatní byty (resp. podíly na společných prostorech) převedeny na ostatní nabyvatele.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 1 Afs 1/2010 – 59 , 7 Afs 81/2005 – 78, 1 Afs 24/2005 – 70, IV.ÚS 814/06
Zákonná úprava: §20(7) zák. č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu
2 Afs 49/2008 – 159 FINEP & AKRO