Správce daně odmítl odběrateli nárok na odpočet DPH z důvodu, že tento neprokázal, že deklarovaný dodavatel (vystavitel daňových dokladů) skutečně plnění (dodání dřevní hmoty) uskutečnil, neboť tak vyplynulo z výpovědi jednatele dodavatele. V průběhu řízení vyšlo najevo, že dotčený jednatel působil v úloze tzv. „bílého koně“ a byl zbaven způsobilosti k právním úkonům z důvodu trvalého defektu intelektu. Stěžovatel (odběratel) požadoval, za účelem prokázání uskutečnění dodávek dřevní hmoty, provedení výpovědí jeho dalších odběratelů, neboť dle jím tvrzeného skutkového stavu byly dodávky uskutečňovány přímo původním dodavatelem těmto koncovým odběratelům, kdy stěžovatel realizoval pouze jejich přepravu. Správce daně nepřistoupil k výslechu těchto navrhovaných svědků a ve svém závěru ohledně neprokázání nároku na odpočet vycházel toliko z výpovědi jednatele, z níž vyplynulo, že deklarovaný dodavatel dodávky neuskutečnil.
NSS shrnul, že není sporu o tom, že stěžovatel s dřevní hmotou disponoval a že ho dále prodal. Důvodem neuznání nároku na odpočet není neprokázání faktického přijetí zdanitelného plnění, ale to, že stěžovatel neprokázal, že skutečně přijal dodávky dřevní hmoty od dodavatele deklarovaného na předložených dokladech.
K navrhovaným výpovědím odběratelů stěžovatele pak soud konstatoval, že svědka je třeba vyslechnout vždy, požaduje-li to daňový subjekt, ledaže se jedná o požadavek vedený toliko snahou mařit či účelově prodlužovat daňové řízení, důvodem neakceptování tohoto návrhu může být také jeho irelevantnost ve vztahu k předmětu řízení, jeho nedostatečná vypovídací hodnota či jeho nadbytečnost. V daném případě tito odběratelé mohou mít povědomost o tom, odkud (od koho) byla dřevní hmota dovezena, kým byla dřevní hmota stěžovateli a následně jim ve skutečnosti dodávána. Skutečnosti, jaké těmito výpověďmi budou zjištěny, zda budou mít význam pro danou věc (rozuměno zda budou s to vyvrátit výpověď jednatele), nelze bez jejich provedení nijak předjímat, mohou být zjištěny až po jejich provedení a vyhodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
I když se v zásadě jednalo o jediné důkazní prostředky, které měl stěžovatel objektivně k dispozici, přesto nebyly finančními orgány k důkazu provedeny, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na objektivně provedené dokazování vedoucí k řádně zjištěnému skutkovému stavu.
NSS tedy zrušil rozhodnutí krajského soudu a současně i rozhodnutí finančního ředitelství a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: NE
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: např. 1 Afs 24/2013 – 43, 1 Afs 24/2010 – 132 / 5 Afs 45/2012 – 17
Zákonná úprava: §72 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH
5 Afs 45/2012 – 17