Výzvu k úhradě daňového nedoplatku adresovanou ručiteli lze vydat i tehdy, pokud se ručitel brání tím, že se někde v zahraničí nachází nějaký blíže neidentifikovaný dlužníkův majetek. V dané souvislosti není správce daně povinen postupovat dle zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek a vyhledávat majetek dlužníka v zahraničí.
Kupující nabyl tuzemskou nemovitost od prodávajícího s bydlištěm v Irsku, který měl hlášen trvalý pobyt v Brně, kde se však nezdržoval. Prodávající nepodal daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí, a to ani na výzvu, a správcem daně následně vyměřenou daň neuhradil. Po bezvýsledném vymáhání daňového nedoplatku (byla vymožena pouze částka 2 tis. Kč) správce daně vyzval kupujícího jako ručitele k zaplacení nedoplatku. Otázkou bylo, zda správce daně měl předtím, než vyzval ručitele k úhradě daňového nedoplatku, využít nástrojů mezinárodní spolupráce při správě daní, tj. dožádat kontaktní orgán v jiné zemi o informace, či vymáhání daňového dluhu od primárního daňového dlužníka.
NSS uvedl, že požadovat plnění po daňovém ručiteli je možné až tehdy, kdy je zřejmé, že dluh nebude vymožen od primárního daňového dlužníka, tedy až po tom, co předchozí vymáhání nedoplatku bylo bezúspěšné, ledaže je zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné. Tak tomu bylo i v nynějším případě, správce daně malou část daňového dluhu dokonce vymohl, jakýkoliv další majetek dlužníka se nicméně vypátrat nepodařilo. Jakékoliv další kroky by již byly zcela zjevně nadbytečné a v rozporu s efektivitou daňového procesu. Úvahy, že se měl správce daně pokusit zjistit státní občanství daňového dlužníka, vyhledat jeho majetek či pobyt prostřednictvím internetu, a postupovat cestou mezinárodní spolupráce v oblasti daňové, jsou v rozporu s realitou snadného pohybu a přesunu majetku uvnitř EU. V případě daňového dlužníka ostatně není ani patrné, v jaké zemi by měl mít majetek, zda v rodném Irsku, ve Velké Británii, jak spekuluje žalobce, nebo kdekoliv jinde v EU. Dohledávání majetku cizince v rámci EU, nebo snad dokonce globálně, kdekoliv na světě, by efektivně pohřbilo institut daňového ručitelství. Pokud by totiž takto měla daňová správa postupovat proti cizincům, není žádného důvodu, aby takto v rámci daňového ručitelství nepostupovala i proti daňovým dlužníkům – státním občanům ČR, kteří sice již nejsou v Česku dostupní, ovšem snad mají majetek v některém cizím státě.
Doplňující informace:
Sbírka rozhodnutí: 12/2015
Rozšířený senát: NE
Související rozsudky: 1 Afs 22/2010-44, 1 Afs 3/2014-31
Zákonná úprava: § 171 odst. 3 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, § 8 odst. 1 písm. a) zákona o trojdani
10 Afs 10/2015 – 46